Jdi na obsah Jdi na menu
 


Intifáda-od intifády k podpisu dohody mezi Arafatem a Rabinem

30. 8. 2008

V polovině 80. let se těžiště napětí přesouvá z převážně mezistátních vztahů do roviny Izrael - Palestinci. Napětí se vyhrotilo, protože Izrael rozšířil budování osad na okupovaných územích, na Západním břehu Jordánu mělo do roku 1986 bydlet na sto tisíc osadníků. Budování osad souviselo s příchodem židovských emigrantů ze Sovětského svazu. V červenci 1980 vyhlásil Izrael Jeruzalém nedělitelným hlavním městem Izraele.

Zoufalá situace v uprchlických táborech nahrávala militantním protiizraelským skupinám a v roce 1987 vypuklo na okupovaných územích povstání, intifáda, kterou ukončily až mírové dohody z Osla, kdy si izraelský premiér Jicchak Rabin podal ruku s představitelem Palestinců Jásirem Arafatem.

Intifáda zahrnovala především demonstrace, zapalování pneumatik, vrhání kamenů a další pouliční násilí v pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu. I když v pozadí intifády stály tři hlavní organizace: OOP Hamas a Islámský džihád, snažily se vyvarovat příliš násilných akcí, jež by mohyl být označeny za teroristické.

Symbolicky nejvýznamnějšími akcemi v rámci intifády, která se od dřívějších protestů lišila svojí šíří, dlouhým trváním a intenzivním zapojením islámských radikálních skupin, bylo kamenování izraelských bezpečnostních sil a civilistů, které často prováděli mladí muži a chlapci. Izrael se snažil intifádu potlačit nasazením policie a armády, uzavřením univerzit, deportacemi a omezením ekonomických aktivit. Avšak sjednocená palestinská veřejnost získala poprvé za 40 let od vzniku Izraele politickou i symbolickou moc. Izrael se postupně přiklonil k vyjednávání.

Po volebním vítězství Strany práce v roce 1992 byla zastavena výstavba židovských osad na okupovaných územích, legalizováno OOP a 13. září 1993 v Bílém domě podepsána mírová dohoda, jejímž základem byla „výměna území za mír“. Její součástí bylo ustavení částečné palestinské samosprávy v pásmu Gazy a oblasti Jericha.

Naděje na mírové řešení však netrvaly dlouho, i když Arafat a Rabin převzali Nobelovu cenu míru. Proti dohodám se postavili židovští radikálové. Osadník Baruch Goldstein zastřelil v následujícím roce 29 muslimských poutníků v hebronské hrobce Makpela. V roce 1995 byl premiér Jiccak Rabin  zavražděn židovským fanatikem. Mírový proces se zastavil v roce 1996 po nástupu pravicové vlády Likudu. Mezi Palestinci začala hrát stále větší roli radikální hnutí Hamás a Islámský džihád , které trvají na likvidaci Izraele.